15–19 let
Zkoušky z dospělosti

• Dospívající touží po svobodě, ale stále potřebuje vedení.
• Výběr školy a oboru může být stresující, ale nejde o nezvratné rozhodnutí.
• Dítě potřebuje ocenit za přístup i snahu, nejen za výsledky.
• Digitální technologie mohou být „dobrým sluhou, ale zlým pánem“.
• Z rodiče se místo „manažera“ stává průvodce.

Bez podpory, bezpečných vztahů a rozumných hranic může být tohle období velmi zátěžové.

Tlak na výkon a nejistota z budoucnosti

Volba střední školy a oboru, přijímačky, maturita, další vzdělávání, první práce… Mladý člověk může mít pocit, že se se teď rozhoduje celý jeho život. Když se k tomu přidá tlak z rodiny nebo okolí, může se dostavit úzkost, pocit selhání nebo rezignace.

Nízké sebehodnocení a přehnané srovnávání

Sociální sítě ukazují zdánlivě dokonalé životy nejen vrstevníků. To může vzbuzovat falešný dojem. „Ostatní už mají jasno, všechno se jim daří a jen já se topím v nejistotě a pochybnostech.“ Kritika doma nebo bagatelizování „to přejde“ pocit osamění a marnosti ještě zvětšuje.

Rizikové chování

Experimenty s alkoholem, cigaretami, marihuanou a dalšími látkami, rizikové chování v dopravě, nechráněný sex, hazard, nebezpečné online výzvy – to vše může být na počátku vnímáno jako příležitost zažít něco zajímavého a intenzivního nebo jako cesta k přijetí do party.

Únik do online světa a návykové chování

Nadměrné hraní her a trávení na sociálních sítích, sledování videí, online sázení a další lákavé možnosti, jak rychle a bezpracně přijít k pěnězům – mohou sloužit jako únik před stresem, nudou, konflikty i pocity nedostatečnosti. Často dochází k zhoršení spánku, zanedbávání školních povinností a narušení vztahů v reálném životě.

Psychické dopady

Dlouhodobý stres, tlak, nejistota, potíže ve vztazích nebo šikana, to vše může vést k úzkostem nebo depresím a k sebepoškozování.

V tomto věku už dítě potřebuje, abyste ho brali jako téměř dospělého člověka a zároveň mu jasně dávali najevo, že se na vás kdykoli může obrátit.

Co nejvíc potřebuje?

• Respekt a uznání jako každý dospělý. Má vlastní hlavu, sny a názory.
• Dělat vlastní rozhodnutí i chyby – s vaším vědomím a podporou.
• Jasné hranice a férová pravidla na základě oboustranné domluvy.
• Cítit vaši bezpodmínečnou lásku.
• Dospělé rozhovory – ne přednášky a moralizování.

Bavte se jako dospělí, ale nezapomínejte na rodičovskou roli

Učte dítě vzájemnému respektu a dejte mu najevo, že vás jeho názor zajímá. Zároveň držte hranice a snažte se věcně a konkrétně vysvětlit, proč na svém stanovisku trváte. Představte si, že byste se o tom bavili ve škole nebo v práci. Proč se k sobě doma chovat hůře?

Dohody místo jednostranných zákazů

Vyjednávání k dospívání patří. Když se dohodnete na čase návratu, používání auta nebo technologií, posiluje to vzájemně důvěru a zodpovědnost.

Mluvte otevřeně mluvte o budoucnosti

Zkuste se společně zamyslet nad možnostmi vzdělávání, pracovního uplatnění nebo jakékoli jiné životní cesty, ale nevnucujte svou představu. „Je v pořádku nevědět všechno dopředu.“

Oddělujte člověka a výsledky

Ocenění přístupu, chování i snahy má větší hodnotu než pochvala za výsledky. Dítě se tak učí, že si pravá láska neklade podmínky a bude umět projevit uznání druhým lidem.

Jděte příkladem, jak zvládat frustraci

Místo bagatelizace „to nic není“ uznejte, že občas něco bolí nebo nevyjde, a nabídněte způsob, jak vyřešit problém nebo si spravit náladu.

Buďte konzistentní

Dodržujte domluvu, i když je někdy lákavé přitvrdit nebo povolit. Pravidla se během hry nemění, to bývá zpravidla výhodné jen pro jednu stranu.

Nebojte se říct „promiň“

Když zareagujete přehnaně, řeknete něco, čeho litujete, nebo se vám nepodaří dodržet slovo, omluva je namístě. Navíc tím ukážete, že umíte přiznat chybu a postavit se k tomu čelem, tak jak to ostatně očekáváme u druhých.

V tomto věku jsou technologie nejen zdrojem zábavy, ale také čím dál více prostředníkem k sebevyjádření, sebevzdělávání a navazování a rozvíjení vztahů, pro někoho se už stávají pracovním prostředkem. Zároveň přinášejí konkrétní rizika – digitální závislost, kyberšikanu, sexting, nebezpečné výzvy nebo hazard.

Cílem není „všechno hlídat“, ale pěstovat důvěrný vztah a společně mluvit o možných rizicích a rozumných hranicích.

Co pomáhá?

Přijmout online svět jako součást reality

Nemluvte o tom, čím se vaše dítě zabývá, jako o „hloupostech na internetu“. Zajímejte se, kde se v online prostředí pohybuje, co ho baví, co mu to přináší, jaké má zkušenosti.

Společné nastavení hranic a pravidel

Například:

• Telefon se odkládá u jídla, nebere se s sebou do postele, nepoužívá se při řízení.
• Nastavte si rozumné limity, kolik času dává smysl trávit u obrazovky, aby to nebylo na úkor dalších a prospěšnějších věcí. Například srovnejte, co vám dá hodina scrollování na sociálních sítích nebo hodina učení cizího jazyku v mobilní aplikaci.
• Jak budete řešit situaci, kdy se pravidla poruší. Naučit se dodržet slovo, plnit dohody a řešit názorové neshody nebo spory je pro život velmi přínosné.

Mluvit otevřeně o kyberšikaně, sextingu a sdílení fotek

Vysvětlete dítěti, co je digitální stopa. Že cokoli, co jednou odešle, může skončit kdekoli. Současně ho ujistěte, že za vámi může kdykoli bez obav přijít, když si nebude vědět rady.

Všímat si náznaků závislosti

Dlouhé noci u obrazovky, zanedbávání školy, povinností, hygieny, zájmů, neustálé výmluvy a lhaní, to jsou signály, že je potřeba reagovat, především poskytnutím podpory a nastavením jasnějších pravidel, případně vyhledáním odborné pomoci.

Dodržovat zásady kybernetické bezpečnosti

Ujasněte si, co víte a používáte z oblasti kybernetického zabezpečení, abyste se účinně ochránili. Používáte silná hesla, dvoufázové ověření, máte vhodně nastavené soukromí v aplikacích, sdílíte bezpečně citlivá data? Dospívající se v této problematice často vyznají lépe než dospělí a mohou vám dokonce poradit.

Jít příkladem

Pokud od dítěte chcete, aby se samo od sebe umělo „odpojit“, musí to vidět u vás a výmluvy na práci nebudou nic platné. Jděte příkladem a veďte dítě i sebe ke zdravým návykům. Používat mobil u jídla nebo během rozhovoru je známka závislosti. Zvládat několik činností najednou (multitasking) je občas nutnost, ale rozhodně ne ctnost. Není možné, abychom se mohli 100% soustředit na několik věcí zároveň.

1. Vztah rodič–dospívající

Společně trávený čas

Společné stolování, krátká procházka nebo jízda autem mohou představovat chvíle, kdy se můžeme věnovat vztahům a vytvářet nezapomenutelné vzpomínky. Důležité je, aby to byl čas, kdy jste plně přítomní a dostupní pro rozhovor.

Respekt k soukromí

Mít svůj prostor, svůj pokoj, své soukromí – to je v tomto věku důležité. Kontrola mobilu nebo pokoje bez domluvy narušuje důvěru. Cílem výchovy je, aby se dítě chovalo správně, i když se nedíváte.

Společné řešení problémů

Když nastane problém (zneužívání alkoholu, závislost na hraní her, zhoršení prospěchu, opakující se konflikty), zkuste ho řešit společně jinak než udílením trestů.„Co by ti pomohlo, aby se to změnilo?“

2. Škola, práce a budoucnost

Učte dítě, jak se rozhodovat a řešit problémy

Řešení větších problémů a velká životní rozhodnutí je dobré rozdělit do více menších kroků, aby se úkol nezdál tak velký a nezvládnutelný. Vyplatí se nejdřív všechno promyslet a prodiskutovat a pak se postupně pustit do realizace.

Podporujte získávání zkušeností a praxe

Brigády, stáže, exkurze a rozhovory s lidmi z oboru pomáhají najít životní směr a budoucí pracovní uplatnění. Virtuální realita je od života „na hony“ vzdálená a vzbuzuje nerealistická očekávání vedoucí k frustraci.

Informujte, ale nezpochybňujte volbu dítěte

Jedním z hlavních cílů učitele by mělo být udržet zájem dítěte, pomoci mu objevit jeho talenty a neodradit ho od vzdělávání. Rodiče se v dětech často vidí, a tak si někdy nevšimnou nebo nechtějí připustit, že si jde dítě svou vlastní cestou.

3. Emoce a duševní zdraví

Všímejte si změn v chování

Uzavírání se do sebe, ztráta zájmů, výrazné výkyvy nálad, sebepoškozování, řeči o tom, že „by bylo lepší nebýt“ – to jsou signály, které je nutné brát vážně.

Učte dítě požádat o pomoc

Promluvit si s psychologem není známka selhání, ale způsob řešení problému, na který je dobré podívat se nezaujatě. Proto ani lékaři zásadně neléčí členy vlastní rodiny. Vysvětlete dítěti, že to může být významná zkušenost, která ho posune.

Buďte emočně dostupní

Dejte dítěti najevo, že s ním jeho smutek, vztek i bezmoc sdílíte bez odsudku, že to k životu neoddělitelně patří, a že vždycky budete na jeho straně.

4. Vztahy, parta a volný čas

Zajímejte se o jeho/její vztahy

Kamarádi, první lásky, konflikty v kolektivu, to všechno jsou vztahová témata, která řeší i dospělí. Zajímejte se o vztahy vašeho dítěte, protože ho ovlivňuje, s kým se stýká, a využijte vlastní zkušenosti, když potřebuje poradit. Zkuste se na to podívat očima dítěte. Říci kašli na něj, na ni nebo na to, moc nepomůže.

Naslouchejte při vztahových problémech

Nerozebírejte hned, co udělal špatně. Emoční bolest z rozchodu nebo vyloučení z party je v tomhle věku velmi silná. Člověk, kterého se to dotklo, nejdřív potřebuje přijetí, pochopení, vyjádření podpory a teprve pak váš případný názor nebo rady.

Podporujte aktivity mimo obrazovku

Sport, hudba, umění, cestování, dobrovolnictví – to všechno pomáhá objevovat a chápat svět, budovat vlastní identitu a posilovat odolnost.

5. Zodpovědnost a autonomie

Postupně přenechávejte více odpovědnosti

Správa financí z kapesného nebo brigád, pomoc v domácnosti nebo trávení volného času podle sebe učí dítě zodpovědnosti a samostatnosti. Pomozte mu v začátcích a zajímejte se, jak si vede, aniž abyste ho museli kontrolovat nebo opravovat.

Dovolme si dělat chyby

Ne všechny chyby je potřeba napravovat. Někdy nás naučí víc, než kdybychom je neudělali. Jazzový trumpetista Miles Davis dokonce tvrdil, že chyby neexistují: „Nezáleží na tom, co zahrajete, ale co jste zahráli předtím a co zahrajete potom.“