19–25 let
Hurá do světa

• V 19–25 letech je člověk jednou nohou doma a druhou již na vlastní cestě.
• Potřebuje respekt, prostor a možnost rozhodovat, ale zároveň oporu a jasná pravidla společného soužití.
• Závislosti jsou únikem z reality, ne lenost nebo slabá vůle.
• Není důležité, kdo má pravdu, ale aby bylo možné se domluvit.

Jakákoli závislost není jen „slabá vůle“ nebo „lenost“. Spíše je to způsob, jak nevhodným až sebezničujícím způsobem aspoň na okamžik potlačit úzkost, samotu nebo pocit selhání. Nejen podle Gustava Junga je třeba zvědomit příčiny a zaměřit se na jejich řešení nebo zpracování:

• Tlak na výkon a dlouhodobý stres
• Nejistý životní směr a obavy z budoucnosti
• Frustrace ze srovnávání se zdánlivě úspěšnými lidmi
• Konflikty doma nebo v partnerských/vztahových oblastech
• Oslabená psychická odolnost (úzkosti, deprese, vyhoření už během studia)

Digitální technologie a návykové látky poskytují chvilkovou úlevu, ale situaci ještě zhoršují: berou čas, energii, pozornost, peníze, narušují vztahy a oddalují řešení.

Možná…

• Pokračuješ ve studiu, pracuješ, nebo kombinuješ obojí.
• Ještě přesně nevíš, jakým směrem se budeš chtít ubírat.
• Trpíš pocitem, že někomu něco dlužíš – rodičům, škole, partnerovi, sobě.
• Trávíš hodně času na mobilu, hraním her nebo s alkoholem či jinými látkami.
• Žiješ u rodičů, a tak ne svojí vinou někdy střídáš role dítěte a dospělého.

Není nic špatného na tom, že se hledáš. Důležité je, abys při tom neztratil/a sebe.

Všímej si, co ti dává nebo bere radost a energii

Ptej se sám/sama sebe:
„Pomáhá mi to odpočinout si, nebo před něčím utíkám?“
„Cítím se po tom líp ještě za pár hodin/dní?“

Zkus si pojmenovat, před čím můžeš utíkat

Zaháníš nudu, nechceš řešit budoucnost – protože ji nevidíš, trpíš dlouhodobým stresem ve škole nebo v práci, řešíš vztahové problémy, nebo tě tíží konflikty s rodiči? Když si uvědomíš, co je příčina, najdeš lepší způsoby, jak to vyřešit.

Nastav si jednoduchá pravidla jako zkušený stoik

Například:
Žádné scrollování hodinu před spaním. Co ti to dá kromě zhoršeného spánku?
Vyhrazený čas na sociální sítě, videa a hry.
Aspoň jeden „offline blok“ denně (30–60 minut bez mobilu) na četbu, sport…

Buduj si život „tam venku“

I když máš období, kdy se ti nechce, zkus udržovat aspoň pár reálných kontaktů, aktivit a zájmů offline. Skutečné zážitky jsou pro tělo, mozek a psychiku mnohem prospěšnější. Sleduj, jak se potom budeš cítit, a porovnej to s propadem energie a nálady, když se člověk vynoří z virtuální reality.

Mluv o tom, co prožíváš

S kamarádem, partnerkou/partnerem, s rodičem… – s někým, komu můžeš věřit. Není slabost říct „necítím se dobře“ nebo „bojím se, že to nezvládnu“.

Neboj se požádat o pomoc

Vyhledat odbornou pomoc psychologa nebo terapeuta neznamená selhání, ale aktivní přístup k přání něco změnit a zlepšit nebo dát do pořádku. Nezaujatý člověk tě nebude soudit, pomůže ti najít příčinu problému a poradí ti techniky, které se ti můžou hodit i do budoucnosti. Přijde krize středního věku? Možná už budeš vědět, z čeho pramení a jak na ni.

Vaše rodičovská role doznala změn. Výchova byla završena, i když to je stále „vaše dítě“. Jste stále oporou a nejbližším člověkem, na kterého se lze obrátit. Zároveň jste stále tím, kdo má hlavní rozhodovací právo. Teď už pravděpodobně řešíte jiné věci, ale v základu zůstává, čím jste se zabývali v předchozích letech:

• Spolubydlení dvou generací
• Vyjasnění vzájemných očekávání
• Respekt k autonomii dospělého dítěte

Mluvte s ním jako s dospělým

Místo „musíš“ zkuste „potřebuju, navrhuji, jak to vidíš ty?“ Vyhněte se shazování: „chováš se jako dítě, v tvém věku už jsem dávno…“

Zajímejte se, ale nevyslýchejte

Ptejte se „Jak se ti daří?“ – „Co tě nejvíc trápí?“ – „S čím bys potřeboval/a pomoct?“ Bez okamžitého hodnocení nebo udělování nevyžádaných rad.

Sdílejte své obavy otevřeně a klidně

Můžete říct: „Mám o tebe strach, když…“ – „Vidím, že trávíš hodně času zavřený/á v pokoji a vypadáš unaveně. Jsem tu, když o tom budeš chtít mluvit.“

Ujasněte si společná domácí pravidla

Předmětem debaty se může stát podíl na nájmu, příspěvek na domácnost, pomoc s úklidem, noční příchody, nadměrný hluk, používání společných prostor. Výsledkem by nemělo být „nařízení shora“, ale dohoda dospělých lidí, kteří spolu žijí.

Oddělujte člověka a chování

Kritizovat můžete konkrétní chování – „vadí mi, že neplníš, na čem jsme se domluvili“ – ne osobnost – „jsi líný/á, neschopný/á“.

Podporujte hledání vlastní cesty

Můžete mít jinou představu, ale zkuste naslouchat, co chce vaše už dospělé dítě. Ptejte se: „Co bys zkusil/a, kdyby ses nebál/a?“ – „Jak ti můžeme pomoct s dalším krokem?“

Navrhněte odbornou pomoc při řešení závislostí

Pokud vidíte, že to dítě potřebuje, nabídněte pomoc s vyhledáním odborné pomoci. Můžete říct: „Myslím, že by ti mohlo prospět popovídat si s někým, kdo je nezaujatý. Můžu tě doprovodit nebo být u toho, když budeš chtít.“

Pro mladé dospělé i jejich rodiče může být těžké rozlišit, kdy je to jen „období vzdoru“ a kdy už problém, který vyžaduje pozornost.

Signály, že už nejde jen o „rekreační užívání drog“:

• Závislost pohltí většinu volného času, ať je to sledování digitálního obsahu, hraní her nebo konzumace alkoholu, marihuany a dalších návykových látek, od které se odvíjí volná zábava.
• Povinnosti ve škole, práci a domácnosti se dlouhodobě zanedbávají.
• Nálada se často mění a po odeznění uspokojení přechází v podrážděnost až výbuchy vzteku, depresi a apatii.
• Omezuje se kontakt s lidmi a roste – zpravidla domácí – izolace.
• Objevují se výmluvy a lži, které mají zastírat skutečný stav.
• Při pokusu o omezení dochází k silnému neklidu až agresivitě.

V takové chvíli je důležité:

• Nechtít křičet nebo trestat
• Nezlehčovat situaci
• Probrat to v klidu a společně vymyslet řešení

Dejte dítěti najevo, že důvodem není, že vám to „vadí“, ale že vám na něm záleží. Věcně a bez citových výlevů. Pokud na něj budete tlačit, bude se podvědomě bránit.